Zrovna jsem dopsala články na téma Tady a teď
když jsem dostala odkaz na video s názvem Almost the Best Love Story. Video o tom, jak to mezi těma dvěma TÉMĚŘ klaplo. Skvělý námět na článek č. 3:
Co se stane, když něco neudělám.
Na táboře jsme si při odjezdu neřekli o adresu toho Petra z Písku, nepřiznali Verče B. z Áčka, že se nám líbí, nepoděkovali prodavačce z Fruitissima za úsměv, který nám zlepšil den, neposlali po dlouhém váhání tu kondolenční sms kolegovi, neomluvili si za to, že jsme se chovali úplně blbě, email s pozváním na večeři zůstal v draftech, pohled z Paříže jako záložka v průvodci, nestihli jsme mu říct, co pro nás znamená, a té ruky jsme se nedotkli, i když byla jen milimetr od nás.
Co tak strašného nás odrazuje, abychom tyhle věci udělali? Co děsivého nám hrozí, že radši mlčíme? Odmítnutí, zesměšnění, opovržení, ponížení? Fiasko, neúspěch, propadák, nezdar, selhání? Bože, já jsem tak trapná, ztroskotanec, žabař?!
Nad tím vším visí hrozba jednoho ega devastujícího „NE“.
To je celé.
Ale proč to nepřijmout? vždyť je to dobře, aspoň víme, na čem jsme. Šťouralové budou řešit „a proč ne?“, sebelítostivci si budou lebedit v svém „ zase ne“, a nás ostatní to trochu zabolí a nakonec se nám vlastně uleví – ok, tak ne! Jenže ne je jedna z možných odpovědí. Někoho dokonce víc děsí nějaké to „ANO“..
Největším nezdarem je možná nakonec fakt, že jsme to prostě nezkusili. Jen zavzpomínejte, co všechno jste bývali mohli získat, kdybyste tenkrát bývali nemlčeli..
Napište mi.
Dovětek:
Pokud jste to tentokrát nezkusili, mám tu pro Vás jedno pozitivum. Litovat má i své přínosy pro příště:
Ujasníte si, co vlastně chcete.
Rozhodnete se, že příště to uděláte jinak.
Na situaci se lépe připravíte.
Až nastane, budete víc v klidu.
A už ji nepropásnete.