Učili jste se někdy cizí jazyk?
CIZÍ JAZYK!
Mám ráda tyhle přenesené významy slov: je přece jasné, že když vám je něco cizího, tak to není vlastní, nemůže to vzít za své, nemáte k tomu vztah, „cizí“ s sebou přináší obavy, pochybnosti, někdy i odpor a vzdor. Jak to šlo vám?
Cizí jazyky jsou moje vášeň. Všechno se mi to v životě tak hezky seběhlo, že jsem měla možnost seznámit se s němčinou (der Hund, das Fenster, die Mutter), ruštinou (zbyla azbuka), angličtinou (byla místo ruštiny), holandštinou (přišla s láskou) a španělštinou (prostě přišla).
Holčička talentovaná na jazyky, řeklo by se. Podpořeno mýtem o nepoznaném dědečkovi, co prý uměl 6 jazyků. Já si ale myslím, že o talentu to nebude:
Na střední z angličtiny pořád dvojka, chuť mluvit na veřejnosti nula, při hodinách počítám, která věta na mě vyjde. It´s raining cats and dogs. Uf. Zápal pro němčinu ve mně uvadal s každým nedělním procvičováním slovíček. Ruštinu mi odebral rok 1989, a taková šikovná jsem na ní byla.
Zásadní zlom přinesla jazyková škola (nevzali mě na ekonomku, díky Bohu). Najednou jsem měla možnost potkat se s opravdovým „rodilým mluvčím“. Ve škole se mluvilo anglicky – 15 studentů zvládlo původní ostych a pod vedením zázračných učitelů se všichni do roka rozmluvili. Už jsme veděli, o čem zpívají Depeche Mode. Bloudící turista už nebyl překážka, které je třeba vyhnout se obloukem, ale příležitost popovídat si. Těm „rodilým mluvčím“ se tenkrát bravurně podařilo rozfoukat tu jiskru našeho zájmu o jejich „cizí“ jazyk. Tu řeč jsme vzali za SVOU a užívali jsme si to.
Holandsky mluvím proto, že jsem v mé nové práci (když mě na VŠ nevzali ani napodruhé) jako jediná uměla anglicky. Poměrně rychle se to rozkřiklo, a tak mě kolegové z různých oddělení brali na své schůzky s ředitelem. Ředitel byl Holanďan. Já jsem ale pak nerozuměla, když jsme se setkávali s jeho holandskými přáteli, tak jsem začala chodit do kurzu holandštiny. Když jsem zjistila, že zase počítám, která věta na mě vyjde, tak jsem toho nechala. A zbytek jsem se naučila sama. Vzala jsem to za SVÉ.
Španělština přišla plíživě. Párkrát Barcelona, Mallorca, Fuerteventura. Proč já vlastně neumím španělsky, když se mi tam tak líbí?!, řekla jsem si a rozhodla se, že se tu řeč naučím. Protože chci. A takhle jednoduše to začalo a pořád to pokračuje a určitě to neskončí, zrovna teď jsem na Mallorce na kurzu, nádhera.
Občas si někdo na mou adresu opět povzdychne, no jo, ty na to ale máš talent. Tohle občasné povzdechnutí mě přinutilo se nad tím komentářem zamyslet. Skutečně je to tím, že mám na jazyky TALENT? Marie Michaličková, koučka a lektorka angličtiny ve své knize „Naučte se anglicky“ říká, že talent není. Talent jsou jenom myelinem obalená nervová vlákna v mozku. A ta se myelinem obalí tehdy, pokud ta stejná vlákna používáte velmi, ale velmi často. V tomto případě jsou to vlákna „cizích“ jazyků. Z mé vlastní zkušenosti s tím naprosto souhlasím.
Jak se naučit cizí jazyk?
Zde je, jak jsem to dělala já a k čemu to bylo.
1. Protože to řekl táta
Němčina
Vzdělávání sama doma + kurz
Absolutně nefunkční způsob (i přes dlouhou dobu, kdy jsem se němčině věnovala – 12 let). Biflování slovíček, chození do kurzu, protože se „zaplatil“, učitelé se rok co rok střídají, učebnice, cvičení, úkoly, zájem o jazyk a jeho použití nula.
2. Protože mě zaujal způsob výuky a přístup vyučujících
Angličtina
Velmi dobře zafungovalo v relativně krátkém čase (1 rok). Zápal pro společnou věc s ostatními spolužáky, výuka formou hry – společné projekty, videa, vše English only, sblížení s jazykem i kulturou – vtipy a slang, pochopení, k čemu mi cizí jazyk může sloužit, odstranění stydlivých bariér, poprvé touha používat jazyk proaktivně, písničky nyní mají nejen zvuk, ale i obsah.
3. Protože láska
Holandština
Velice efektivní v krátkém čase - běžný rozhovor po pár měsících, o náročnějších tématech po asi roce. Chci mu rozumět. Chci poznat kulturu, ze kterého pochází, a to bez jazyka nejde, chci mluvit s jeho rodinou, chci ho překvapit, že umím, snaha o ovládnutí intonace i humoru, přirozený vývoj – slova přicházejí, používají se a zůstávají, cestování znalosti jen prohlubuje. Tím, že je člověk stále v částečně holandském prostředí (noviny, zprávy, rozhovory po telefonu, přátelé, rodina), se znalosti rozšiřují jakoby samy.
4. Protože to sama prostě chci
Španělština
Velké poznání za krátkou dobu – po pár týdnech první konverzace, po půl roce rozhovory, čtení (lehčí) literatury v originále. Nejuvědomělejší přístup založený nikoliv na nějakém „předsevzetí“, ale na rozhodnutí, že se prostě chci ten jazyk naučit. Ze všech mých zkušeností zdaleka nejzábavnější způsob především proto, že jsem pocítila hlad, touhu, chuť, obsesi, vášeň ten jazyk znát. Den mi nebyl dost dlouhý. Vyhledávání jazyka a příležitostí jej použít naprosto ve všech sférách života: každá vteřina čekání strávená s aplikací DuoLingo, kamarádka se zmíní, že má doma knihy ve španělštině – už si pro ně jedu, Netflix – vyhledávám „spanish speaking movies“ – pouštím si se španělskými titulky, další dovolená? – Mallorca!, oblíbená hudba? – latino pop, kurz španělštiny? – ani náhodou: nacházím si studentku španělštiny a scházíme se v kavárnách, kde hovoříme pouze španělsky, a když je mi to málo – najdu si „rodilého mluvčího“ a znovu kavárny, tentokrát s Argentincem, gracias Zuzana, gracias Teodoro!
Co tedy funguje, když se učíme cizí jazyk?
Přijmout ho za „svůj“.
Chtít mít svůj důvod, proč ho chci umět.
Zbláznit se do něj, zamilovat, pocítit vášeň a radost.
Vyhledávat příležitosti setkat se s ním všude.
A MLUVIT. Neřešit chyby, stud, obavy z hodnocení ostatních, prostě mluvit. A psát. A poslouchat.