Teď to vidím jinak.

Hlavně, že neprší...aneb

P Ř E H O D N O C E N Í.

„Všechno špatný je k něčemu dobrý“.

To uslyšíte, když už o vás v práci nestojí, když vás kluk (nebo holka) opustí před svatbou, když vaše dítě propadne znovu do druháku, když vám neodpoví na váš životopis, když vás vyhodí ze školy, když prostě něco neklapne podle vašich představ.

Tohle pořekadlo vás zprvu asi moc neutěší, ale protože vám v té situaci dobře není, tak vaše hlava začne pracovat na tom, abyste se z toho špatného dostali co nejrychleji. Zvlášť pokud jste založením optimisté.

Američan David Rock to popsal v knize „Jak pracuje Váš mozek“. David píše, že mozek pomáhá člověku zpracovat negativní emoce zejména tím, že je „přehodnocuje“.

Ještě jednodušeji to lze vysvětlit tak, že si mozek snaží nacházet alternativní, útěšné komentáře k nastalé situaci:

1. Vyhodili mě z práce – stejně mě nebavila, už dlouho chci odcestovat, hurá už nikdy neuvidím šílenou Janu z obchodního, budu mít čas naučit se pořádně anglicky, zkusím to v jiném oboru

2. Syn prolítl do druháku – aspoň se pořádně naučí látku a bude to mít snažší u maturity, ještě nebude muset na praxi, stejně tam měl divný spolužáky – samej problém

3. Nulová odpověď na životopis – tak takhle práce asi nebyla pro mě, možná konečně odjedu do vysněného Finska, nebo že bych začal něco vlastního?

4. Svatba nebude – ještě že mě opustil teď, co kdyby odešel od oltáře, nebo až bychom měli děti?, stejně jsme měli problémy, konečně si zařídím byt po svém a budu si tam zvát koho budu chtít....atd.

To, že si vědomě zvolíme dívat se na situaci jinak, tak tomu se říká „přehodnocení“.

David mluví o čtyřech typech přehodnocení.

1. Nová interpretace události – dle mého asi nejčastější – snažíme se vidět události jinak, než jak jsme si je vysvětlovali dosud, např. vyhazov z práce není konec světa, ale příležitost.

2. Standardizování – typ přehodnocení, kterým se vyrovnáváme s novou, nepříjemnou situací, tak, že se ji snažíme zobecnit, zevšednit, dělat, že je tzv. „normální“, např. před první zkouškou na VŠ – všichni ostatní se také bojí, nikdy nemá nastudováno vše, je ok nemít ze zkoušky za jedna, ano, můžou mě vyhodit, ale mám ještě dva pokusy, apod.

3. Změna uspořádání informací – některé jevy, které nám připadají důležité, je možné vědomě upozadit a naopak jiné zdůraznit, znamená to, že do popředí se nyní dostanou celé okruhy, které dříve nebyly tak důležité, např. rodina před prací, nebo poznávání sebe při cestování po světě před školním vzděláváním, práce, co má smysl před blahobytem apod.

4. Změna pozice – z mého pohledu způsob přehodnocování pro pokročilé – snaha dívat se na události z pozice jiné osoby, jiného kulturního okruhu, z vlastní perspektivy, ale v jiném životním období.

Obecně se dá říci, že se jedná o mechanismus, která nám pomáhá vyrovnat se změnami, které jsme nečekaly, nebo s nenaplněnými očekáváními či přáními.

Tak co, je vám to povědomé?

Například maminka mojí kamarádky (zdravím Vás, paní Staňková) má takové úvodní provolání: „Hlavně, že ..“ Používá ho obratně jako reakci na jakoukoliv pro ni nekonformní politickou, sociální, pracovní nebo meteorologickou situaci.Co by na to řekli staří Toltékové, kteří ve své Třetí dohodě mluví o tom, jak nevytvářet domněnky, to nevím, ale hlavně, že nám to pomáhá.

Kterou situaci jste si „museli“ jinak interpretovat vy? A jak to šlo?

Chtěli byste umět přehodnocovat, ale zatím vám to moc nejde?

Můžeme to spolu natrénovat, vidět svět přes růžové brýle se docela často hodí.

helena@helenatheunissen.cz