Celostní přístup... K ŽIVOTU

Je to fakt pecka! - jak by řekla kamarádka Kristýnka.

Vyměnila jsem totiž při ranním běhu Latino Pop (a to miluju Latino Pop) za poslech rozhovorů s lidmi, co mě zajímají. Dnes byl o celostní medicíně. Obsah rozhovoru Jaroslava Duška s MUDr. Hnízdilem – jejím známým zastáncem – mi nabídl najít paralelu mezi péčí o své zdraví a péčí o svůj životní příběh.

Hnízdila navštěvují lidé, jejichž organismus trápí nějaká nemoc, mají chronické bolesti, ale v rámci běžného medicínského přístupu (především využití léčiv na symptomy nemoci) nebyli vyléčeni. Hnízdil vyčerpán z mnoha let běžné lékařské praxe s omezenými úspěchy si uvědomil, že to, co člověku a zároveň lékaři nejspíše může pomoci v léčení či prevenci chorob, je především poznání člověka, jeho způsobu života, jeho každodenního návyků, jeho mezilidských vztahů, jeho vztahů ke své osobě. Hnízdilovými častými klienty jsou lidé, kteří “toho na sebe hodně naložili”, a tak je teď bolí záda, “mají doma dusno”, a nyní mají astma, mají starostí “plnou hlavu” a trpí tedy těžkými migrénami. Jeho spojení lidových pořekadel a fyzických projevů nepohody je skutečně příznačné.

Hlavním myšlenkou rozhovoru bylo pozorovat signály těla jako prevenci případných neduhů. Mít odpovědnost za svoje zdraví. Věnovat svému tělu pozornost, o kterou si říká, a brát nemoc jako informaci, se kterou se dá pracovat, nikoliv jako podnět pro rychlé řešení pilulkou.

JAK ALE PEČUJEME O SVŮJ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH?

V této věci mě napadlo, že podobně jako instantně pečujeme o své zdraví: bolí hlava – Ibuprofen, bolí koleno – šup na rentgen, ano, artróza – zde máte doplněk stravy, chřipka – rychle Paralen, kašel – Mucosolvan nebo ještě lépe Ventolin – asi to bude počínající astma, maminko, tak stejně instantně často pečujeme o svůj životní příběh – MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ, práce, rodina, smrt. Přeháním, to je jasné. Nicméně – položili a hlavně zodpověděli jsme si někdy třeba tyto otázky?

Kvůli komu „to všechno“ dělám?
Kolik času jsme měli na to, abychom poznali své talenty?
Kolikrát jsme si dovolili zaváhat, jestli nás ta VŠ vlastně baví?
Kolikrát jsme si dovolili tu VŠ změnit?
Kolikrát jsme zvažovali, jestli tahle práce, která je celkem OK placená, je vlastně tím, co nás bude naplňovat a jaká jiná by nás vlastně bavila?
Kolikrát jsme se odvážili jít za jinou prací?
Kolikrát jsme řešili, co má v životě skutečně smysl?
Kolikrát jsme zvažovali, co bychom ještě chtěli v životě zažít?
Kolikrát jsme rozvažovali, jaké jsou další varianty našeho životního příběhu?
Kolikrát jsme se v životním běhu zastavili a řekli si “CO OPRAVDU CHCI”?
A kolikrát jsme se pozastavili nad tím, jak život děsně letí a jestli "tohle je teda všechno”?
TOLIKRÁT jsme si to řekli, ale kdy jsme něco udělali?

Neúplný výčet zásadních otázek, které by také mohly sloužit jako prevence. Prevence proti životu, se kterým bychom byli nespokojeni. Prevence proti nespokojenosti, která by mohla vést k nemocem, jež by bylo nutno řešit nejdříve Paralenem a v důsledku třeba u MUDr. Hnízdila. A tak to přece ne.

Možná potřebujete svůj životní příběh poupravit a nevíte,

jak na to, nebo třeba chybí odvaha? Spolu to zvládneme.

Můžeme si na tohle téma nejdřív nezávazně promluvit a pak se uvidí.

Těším se na právě Váš životní příběh:

helena@helenatheunissen.cz